Kdo zná z historie hospodářskou pozici Českých zemí v Rakousko-Uherském mocnářství, toho nepřekvapí, že litinové sloupy a lucerny pouličního osvětlení téměř všude (včetně Vídně) pocházely z moravského Blanska. Železářská tradice je zde skutečně prastará. Pomineme-li halštatskou kovárnu v nedaleké jeskyni Býčí skála, je i velkomoravský původ zdejšího železářství stále ještě úctyhodný.Pro umělecké lití má však zásadní význam až bouřlivý rozvoj železáren v Blansku po úpadku adamovských. Majitel rájecko-blanenského panství Hugo František Salm-Reifferscheidt byl totiž nejen prozíravý podnikatel, ale i vynikající metalurg.
Vyvrcholením kvalitativního růstu blanenské slévárny jsou zlaté medaile z I. a II. všeobecné rakouské průmyslové výstavy v 30. letech 19. století za monumentální „antické“ sochy. V 60. letech dosáhla blanenská litina světové proslulosti. Jen namátkou: dvěstětunové oplocení ozdobilo vídeňský Hofburg, kandelábry parter před Burgtheatrem i Prátr. Vznikly lázeňské kolonády v Karlových Varech a Mariánských Lázních a nespočet pavilonů v parcích. Konjunktura trvala až do období secese.
V posledních desetiletích se litina jako materiál pro městský a zahradní mobiliář pomalu vrací. Minula doba, kdy jedinou „uměleckou“ litinou byly ukázky typu dvacetikusové série Gottwaldů. O resuscitaci litinového mobiliáře se zasloužily rekonstrukce historických měst (pouliční osvětlení např. v Praze a Kroměříži), lázeňských kolonád (naposled Karlovy Vary), ale i zakázky typu výše zmíněné bruselské. Zájem je však o klasické lavičky, stromové mříže, řetězová zábradlí, objevují se zakázky kombinující osvědčený materiál a soudobý design. Celkový roční obrat umělecké litiny se pohybuje mezi 15 a 20 miliony, z toho 60–70% jde na export.
Litina má prostě zase svou váhu…
